sobota 12. června 2010

Frantovo ucho 2010

12.6.2010 v Praze v Hodkovičkách.


Veskrze příjemné setkání. Krásné místo obklopené vysokými duby a zaplněné lidmi, hudbou, tancem, dobrým jídlem a pitím. Stačilo pár kroků a už jste se chladili ve vodě a přitom vám hrála zvesela kapela. Co by si člověk mohl víc přát, no ne? Inu posuďte sami.


Chcete-li se však před četbou tohoto článku dozvědět, proč právě Ucho a ještě k tomu Frantovo, tak zde článek se zásadním biografickým dokumentem o Františkovi Holém...

Draga banda - mimo vlastní skladby tvoří také repertoár kapely unikátním způsobem interpretované lidové písně a taneční melodie z Čech a Moravy. Draga Banda se nesnaží o podobu lidové písně devatenáctého století, jak ji známe z podání folklórních souborů, ale sahá pro inspiraci do archivů a sbírek nejstarších zápisů. Žádný z muzikologů však nemůže přesně říci, jak se tato hudba hrála a jak zněla, proto zvuk kapely může s minulostí spojovat jedině energie a šumařství „od srdce“. Na tradiční kulturu navazuje Draga Banda především mimořádným improvizačním potenciálem, kdy řadí písně vedle sebe (do setu, např. také vedle lidových písní jiných národů), podle momentální atmosféry, místa, času a prostoru. Vzniká událost, jakási site specific music hudba pro určitý prostor.

Dragabanda

Dílna bretonských tanců (Mikuláš Bryan a Tomáš Görtler) - v Bretani lidové tance do dnešních dnů naprosto přirozeně fungují jako prostor společného setkávání a sdílení. Radosti z pohybu, hudby i posledních drbů dne. Tancují je stejně mladí jako staří, na kapely nejrozmanitějšího zvuku, od tradičních harmonik přes rock, ska, funky až po nejmodernější elektro. V kruhu, řadě, řetězu, párech... hlavně ale spolu. Krátkým a veselým křepčivě-didaktickým blokem se pokusíme do hlav i nohou ctěné společnosti vpravit něco z nejoblíbenějších tanců bretonských veselic, především kousky, které si budeme moci vyzkoušet i v průběhu vystoupení kapel. blog.rond.cz

dílna bretonských tanců

l'Arrache-coeur - bordunová vokálně-instrumentální elektro-akustika, moderní folklór, klasika a jazz. Spiritualita železnice, mletý standard, kozí tanec! bandzone.cz/larrachecoeur

l'Arrache-coeur

Vítek Eliáš - samorostlý a osobitý harmonikář. A taky velký pomocník při přípravách a realizace festivalu. bandzone.cz/vitekelias

Vítek Eliáš

Helemese - kapela neudává konkrétní hudebního vlivy. Všeobecně ji můžeme považovat za jakýsi průnik folku, chansonu a bigbítu. Pomalé songy typu „ádvatři“ se střídají s někdy až ska melodiemi, nevyznačujícími se složitostí, nýbrž přímočarostí, která je určena právě přímo publiku. Sentiment pomalejších věcí může být pro posluchače, mimo jiné, i místem odpočinku A nabírání sil pro nastávající „pogo šraml“. helemese.cz

Helemese

Džezvica - česká hudební skupina skládající se z několika kávových zrnek: dvě zpěvačky, viola, klavír a harmonika, violoncello, klarinet, kytara, příčná flétna a perkuse. Má aroma krásných písní ze všech koutů pestrého Balkánu! Od Bulharska, přes Makedonii, Rumunsko i ex-Jugoslávii. Písně lidové, tradiční, iláhije nebo cikánské písně - to všechno s originálním zvukem, ve kterém se míchají balkánské melodie s jazzem a klavírními aranžemi. Bandzone.cz/dzezvica

Džezvica

 Ignitus aneb zářící, planoucí, zapálený pro hudbu inspirovanou středověkou melodikou i lidovou tvorbou evropských zemí od Anglie po Maďarsko, od Španělska po Skandinávii. Kombinace nástrojů současných a replik instrumentů středověkých se potkává s výjimečnou barvou hlasů, stejně jako se původní melodie opírá o harmonické cítění dnešního středoevropana.

Ignitus

A koho by zajímalo proč vlastně Frantovo ucho, ať neváhá a podívá se na muzeum Františka Holého na těchto stránkách, podle kterého je festival pojmenován.
Poděkování zaslouží mistr zvuku Vítek Janata - studio-chorus.cz. Konečně někdo, kdo dokáže ozvučit tak, aby byly všechny nástroje a zpěvy vyrovnaně slyšet a zesílení netrhalo ušní bubínky. Prostě zvuk prima! A určitě poděkování organizátorům, pomocníkům a všem, kdo se o takovou pěknou akci zasloužili!

mistr zvuku Vítek Janata

od naší skvělé dvorní fotografky Jiřiny Černíkové.

Žádné komentáře:

Okomentovat